V trendu vzdalování od domova jsme pokračovali v březnu 2017, kdy jsme s kamarády podnikli cestu na druhý konec světa. Zéland má jednu velkou nedokonalost, že tu velmi často prší, oblast u řeky Hokitika se řadí dokonce mezi nejdeštivější místa světa. Když se vydáte na životní cestu do nejkrásnější země světa, jak je většinou z nás vnímána, a většinu času proprší a déšť zhatí i většinu z top výletů světa, tak to trochu nemile překvapí. My jsme tento fakt z nějakého nevysvětlitelného důvodu přehlédli, zřejmě omámení narafičenými prosluněnými fotkami na internetu. Ale když na nás po týdnu vykouklo sluníčko a uschly poslední kusy oblečení, pochopili jsme, že ty úžasné zelené scenérie se neberou samy od sebe. Zéland nám připomínal místy islandskou krajinu zkombinovanou s tropickými indonéskými lesy. Příroda je tu opravdu úžasná, typická bujnými porosty, mechovými lesy a trávou porostlými loukami s až kýčovitě naaranžovanými ovcemi.
Zéland jsme projeli autem od severu z Aucklandu a severní ostrov strávili hlavně v autě nebo ve stanu, který jsme několikrát zbaběle vyměnili za ubytování v teple, abychom se usušili a ohřáli. Trajektem jsme přejeli na jižní ostrov, který jsme si díky lepšímu počasí mnohem více užili. Podél pobřeží jsme se dostali do města Queenstown, odkud jsme přelétli zpět na sever do Aucklandu. Zéland je strašně mírumilovná a úchvatná země, kromě úžasných scenérií s ledovci, oceánem, palmami, travnatými kopci, pralesy, někdy dokonce i vše v jednom pohledu, tu nenajdete žádné nebezpečné zvíře. Nejznámějším zástupcem zélandské fauny je kiwi, kterého spatříte nejpravděpodobněji jen v „muzeu“, papoušek kea nebo australský nepřítel possum. Úžasným zážitkem je návštěva jeskyní s tzv. glow worms – svítícími červy.
Zéland je země, kde je hřích strávit jen pár týdnů, ale kterou se vyplatí vidět a zažít, byť jen na krátkou chvíli.
