V roce 2016 jsme na naši „svatební cestu“ vzali kamarády a vyrazili poznat trochu Asie.
Z neuvěřitelných sedmnácti tisíců ostrovů, které Indonésie čítá, jsme procestovali pouze
sedm. Cestu jsme započali na nejvýchodnějším ostrově Flores a užili si si hned na začátku adrenalin se štírem v batohu, šnorchlováním mezi jedovatými rybami a také se ztrátou zavazadla, ve kterém jsme měli antimalarika a spoustu jiných potřebných věcí. Díky tomu jsme zůstali „uvězněni“ o 2 dny déle v krásném tropickém resortu téměř sami, na pláži s drinkem v ruce. Ochutnali jsme tak opravdový tropický ráj v pravém slova smyslu. Autem s najatým řidičem jsme projeli skrz tento nádherný ostrov, potkali se s místními lidmi a po přeletu malým vrtulovým letadlem jsme se nalodili na třídenní plavbu oceánem. Plavba byla sama o sobě jedním velkým dobrodružstvím, ale i úžasným zážitkem. Potkali jsme tu skvělé lidi, opili kompletní posádku tatranským čajem, zaskákali si z lodi i z vodopádu. Největším adrenalinovým zážitkem byla zastávka za endemity Varany komodskými na ostrově Rinca, kteří rok před naší návštěvou zabili tamního průvodce. Dopluli jsme na Lombok a dále se lodí přesunuli na ostrovy Gili Meno, Gili Air a Gili Trawangan, malé tropické ostrovy. Na pár dní jsme navštívili Bali a okusili surfařské pláže a místní divokou dopravu v rámci výletu na motorkách.
Indonésie se mi vryla do paměti jako země kontrastů. Úchvatnou tropickou přírodu a pestrobarevný podmořský svět střídají špinavé pláže zaplavené odpadky a milé, ochotné domorodce západem zkažení místní byznysmeni. To ale k Indonésii patří, a možná vše jen umocňuje zážitek z této úchvatné země, kde „nic není problém“, kde mají děti ještě radost z bonbónů a z pár vět prohozených s Evropany. A když se nám poštěstilo spatřit na širém oceánu skákat delfíny podél lodi, vytékat lávu z nedaleké sopky a zaplavat si se želvami, jsou to zážitky na celý život.
