Na konci června 2022 jsme vyrazili téměř bez plánu na necelých 14 dní do Pobaltí se stanem a s kolama (na autě:) ). Tomův plán byl procestovat Litvu, Lotyšsko, Estonsko, můj skeptičtější a realističtější – dojet alespoň do Náchoda, tam nasednout na první vlak a ujet domů 
Eda je totiž rekordman v mluvení a kladení otázek „Už tam budem?“ a při představě desítek hodin strávených v jednom uzavřeném prostoru mi to jako super dovolená moc nevyznívalo. Kluci překvapili a možná i proto, že jsme se cestou tam pro jistotu vyhnuli Náchodu, což mě zmátlo, cesta proběhla naprosto v klidu a po 7 hodinách jsme se ubytovávali v hostelu za Varšavou.
Mé skepsi vůči celé destinaci nahrával i fakt, že jsme neměli nic připraveného kromě stáhnuté appky na stanování na divoko a koupeného papírového průvodce, kterého jsem otevřela až po cestě. Ještě pár dní před odjezdem probíhaly diskuse typu:
Já: „A proč tam jedem, když to tam zas tak zajímavý není a je tam zima?“
– Tom: „No to je taky fakt, tak pojedem třeba do Itálie?“…
To ale moje cestovatelská hrdost poznávat neprobádaná místa přesně potřebovala.. a tak jsme vyrazili prozkoumat (ač z „rychlíku“) krásnou přírodu a užít si trochu klidu bez turistů a dobrodružství při stanování v pobaltských lesích, kde lišky (a vlci s medvědy) dávají dobrou noc )
Smělý plán se splnil, předčil, Pobaltí nás mile překvapilo a i přes najetých 4200 km jsme viděli a užili si spoustu krásných míst.
